Slovo do pranice

3. 10. 2009 – Slovo do pranice

Blog – Slovo do pranice: Co mám na srdéčku po posledním Frousově příspěvku...
Zamyšlení

Libor Hulín - Tatoušek

Musel jsem se zamyslet nad našimi stránkami a diskusí, která se na nich odvíjí. Proběhlo zde v poslední době mnoho názorů od různých lidí. Ano s některými musím souhlasit, o některých mám pochyby, a s některými prostě souhlasit nikdy nebudu. Nemůžu ani souhlasit.

Nejen proto, že podle mě jsou někteří přispívající do diskuse zcela mimo mísu v pohledu na sledge jako takový, nebo že je píší ti, kteří se snaží jenom zviditelnit. Diskutující jistě míní vážně své příspěvky, kdy některé jsou jen snůškou domněnek a toho, co by chtěli oni. Jiní zase jen proto, aby potvrdili svou hnědohlavost, o které už se stejně v komunitě sledge ví, a myslí si, jak nejsou duchaplní svými glosami. Někteří, aby si splnily své vysněné mega-cíle ať už za jakoukoliv cenu. Pro mě však nejvíce překvapující poznání je, že sledge hokej, který vznikal pro tělesně postižené jako jeden ze sportů, který může pomoci postiženému člověku se realizovat, naučit se překonat sám sebe, nějakým způsobem i své postižení a posílit jeho již tak životem, úrazem, operací, nebo jinak „zkoušenou“ tělesnou schránku a psychiku, náhle jak by obrátil svou podstatu, pro kterou vznikal. Může přeci naučit handicapované, že stojí za to prostě něco dělat. O něco se rvát. Třeba jen sám se sebou, přestože nebudu nikdy ten nejlepší v tabulkách vzhledem ke svému postižení, ale naučí mě najít sílu k trénování, k soběstačnosti, ke zjištění, že i jiné svaly se dají používat, když zrovna ty které jsou určeny k dané činnosti hold nefungují. Podstata sledge hokeje jako sportu je najednou, asi z důvodů repre-mezinárodních turnajů, jak je zde na mnoho místech v podtextu prezentováno, postavena na úroveň sportů zdravých. Ano? V tom případě vybereme z klubů jednonožce, ampuťáky, a kluky jinak „normální“, tedy bez velkého omezení, ať hrají ligu proti sobě a třeba s neomezeným množstvím sledge zdravých a budou se (asi) jen a jen zlepšovat. Dovezou potom určitě výsledky z různých světových turnajů, pánům funkcionářům se bude lépe prosazovat na mezinárodních forech. Bude možná i více peněz na další turnaje a soustředění, výbavu..Ale ptám se: Pro co a koho vlastně?

Ve světě, například ve Švédsku, USA nebo dokonce Holandsku, se snaží zapojit mládež do tohoto sportu. Jdou do škol, snaží se, aby děti i s velikým postižením hrály, cvičily, zapojovaly se do hokeje. A u nás jdeme opačně. Ano, i u nás to přeci děláme. Ale říci, že nějaký sport prostě pro někoho není jen proto, že je víc postižen, než s ním pracovat a vědět, že nikdy nebude nej... je přece jednodušší. A výsledky budou určitě víc vidět. Ano budou vidět výsledky. Ty pohárové, diplomové, medailové. Prostě takové ty na obdiv postavené, vitrínové. Za čas skříňové. Ale budou i jiné výsledky vidět? Ty normální lidské, duševní?

Proč zrovna takto? Proč se ptám a odpovídám si takto?

Tak mě totiž překvapil názor na současný a hlavně budoucí sledge hokej u nás, názor některých lidí kolem sledge hokejového dění. Myslím názor těch, kteří alespoň ze začátku sledge začali dělat především pro své postižené kamarády. Proč je jejich pohled najednou jiný, posuzovaný právě z pohledu normálního choďáka? Protože žádný vozmen, kromě snad výjimek snažících se zalíbit, nebo se blýsknout na mezinárodním poli svou velikostí (i ligy), ať to stojí, co to stojí, by neřekl, že pro některé - mimochodem odpovídáno bylo zřejmě Standovi, tedy hráči ne neschopného něco uhrát, ale spíše zhnuseného tím a (není sám) co se kolem sledge děje - že pro některé tento hokej není. Když se mu jeho zdravotní stav zhoršuje, měl by toho raději nechat. To je jako říci: Kašli na to. Že jsi 6, 7, 8 nebo já nevím kolik let makal, a podle mě právě pro své postižení možná víc než někteří dnešní reprezentanti, jen proto, že jsi chtěl, a abys mohl hrát třeba „jen ligu“. Kašli na to, že ti sledge pomáhá psychicky i fyzicky, ať už tím, že trénuješ a hraješ co můžeš. Nebo to, že jsi mezi lidmi, u sportu, který tě baví, který máš rád a už i tím překonáváš sám sebe, protože přenášíš to, co získáš ve sledge, i do svého běžného života.

Prostě už nehraj ligu, přestože tě to nějak naplňuje a pomáhá - nemáš na ni! Vždyť v této podobě ti vlastně ubližuje! „My“ nebudeme hledět na ty, co nemůžou tolik trénovat, na ty, kteří nestíhají nejlepším. Podmínky postavíme pro ty, co můžou a ty prostě nehraj. Není to už pro tebe. To bude (nebo spíše nebude) sledge hokej pro ty, co se snaží vysvětlit, že mají sledge rádi, přestože si tím třeba ubližují? Hm... Ano logické - ono to je totiž jednodušší.

Abych pravdu řekl, v takovém prostředí, náladách, názorech a nastavených podmínkách mám sto chutí říci: „Tak tedy hrajte, ale beze mě, jestliže sport, který má být kompenzační a pro všechny, by měl být najednou selektivní a vhodný jen pro některé."

3.9.2009
KAPITOLA ČTVRTÁ

Martin Brix

Než jsme se nadáli, tělo na sluníčku spálili a pinďoura v potoce vykoupali, je tady konec prázdnin a s ním i začátek naší sportovní sezóny. Po té minulé, která byla snad nejzajímavější a nejvyrovnanější v historii, přichází dle mého názoru sezóna naprosto odlišná. Kde rozdíly mezi týmy budou daleko větší. Zejména po posílení západočeských Žraloků o veterána soutěže Tomáše Kvocha se jejich kvalita posune ještě o fous dopředu. Na straně druhé fatální rozklad v týmu Hanáků, zapříčiněn odchodem kostry týmu převážně do nově založeného klubu na severu Moravy.

Odchody či jinak zapříčiněné absence se však najdou i v ostatních klubech, tudíž karlovarský tým může bez obav myslet opět na stupínek nejvyšší.

Samozřejmě, že se na věc podívám detailně právě ze strany Kohoutů. Po úspěšném završení loňského ročníku třetí příčkou nás čekají roky hubené, pokud se dá vůbec hovořit v množném čísle. Z hráčů, kteří loni zasáhli do utkání alespoň na dobu, co by stála za řeč, odešla téměř polovina. V číslech je to vyjádřeno tak, že nás opustili čtyři hráči z devíti. To znamená, že zůstala pětice playerů. K nim se dá připočítat navrátilec zbloudilec Miloš Derka a moje maličkost, jež má po 18-ti měsíční pauze dost práce se naučit zase trochu bruslit. Jestli mě tedy ta nejmenší násobilka neklame tak máme 7 hráčů, což v našem případě, kdy 3 z nich jsou zdraví, tudíž neklasifikovaní, není stav zrovna ideální. Dalším přemýšlením docházím tedy k názoru, že ti 4 stateční budou muset hrát prakticky bez střídání celý zápas. Nehledě na to, že tým stárne a síly ubývají. Navíc nemáme kvalitu hráčů např. Sparty, která tak hraje každý rok.

Komická situace, i když asi vůbec ne k smíchu, může nastat již v prvním kole. Pokud se v zápase s Budějovicemi zraní dva klasifikovaní hráči, tak Kolín může jet rovnou v sobotu ze Zlína domů. Protože by nám zbyla pouze pětice hráčů a to ve složení 3 zdraví + 2 postižení. A takto se liga hrát nedá. Každopádně malé množství hráčů a nevelkou kvalitu musíme nahradit bojovností a důrazným napadáním soupeře na samotné hranici pravidel, jestliže nechceme na konci zápasu vidět dvojciferný rozdíl ve skóre. Pokud ovšem brzy nenajdeme dostatek nových mladých adeptů, můžeme se se sledge hokejem v Olomouci nadobro rozloučit. Ale dost bylo brečení, aby mi někteří rivalové nevyčítali přehnané fňukání a útlocit.

Mrkl bych se taky koutkem oka na nováčky v naší sledge hokejové republice. Po spuštění webové prezentace tohoto týmu máme možnost mrknout se nejen na grafické provedení stránek, které je v dnešní době otázkou několika minut, ale hlavně na obsah. Množství informací je samozřejmě odpovídající historii klubu, tudíž minimální, ale i tak se snaha musí ocenit. Při pohledu na soupisku mě ovšem přemáhá podobný pocit, jako u sestavy olomoucké. Množství nevelké, navíc zapracování nováčků zabere určitě delší dobu. A stejně jako u nás je nutno prosit toho páprďu nahoře, aby se nikdo nezranil. Jen doufám, že vedení Studénky má dostatečné ambice a finanční zabezpečení k práci v delším časovém horizontu. Pokud by to mělo být jen jednoroční dobrodružství, tak vězte, že mě to s ohledem na problémy způsobené našemu klubu bude hodně mrzet (a to buďme rádi, že se zatím držím a nepíšu sprostě). Ale třeba se pletu. Třeba se pletu a Mlčákovic parta z Chacharstánu se dokáže v paktu s generálem českého sledge hokeje Romanem Herinkem natrvalo uchytit v lize. A třeba i výrazněji promluvit do výsledkových listin. I když osobně čekám v letošním ročníku z jejich strany pouze boj o co možná nejnižší počet obdržených branek (což je ovšem i náš cíl).

Každopádně až po sezóně budeme chytřejší. Jestli se nový tým uchytí, sežene více nových hráčů a peněz. Zda v Olomouci bude pokračovat prdeláčhokej i v dalších letech, a třeba jestli ligu nevyhraje Kolín, kterému budu letos nejvíc fandit.

Pozn.: Protože dosavadní webmaster těchto stránek už na sledge hokej nemá čas, budou se na webu objevovat už jenom blogy. Podrobného zpravodajství se dočkáte vyjímečně... Sorry.

Spouštíme novou sekci našeho webu - blog. Přispívat mohou všichni hráči, trenéři, fanoušci, prostě kdokoliv, kdo má chuť se slušnou formou projevit. Zájemci mohou zasílat své příspěvky na e-mail: sledge.olomouc@gmail.com. Uveřejněny budou na tomto místě. Zasílat můžete jak texty, tak také fotografie. Pokud budete chtít zveřejnit video, je potřeba, aby bylo nahrané na některém ze známých serverů (např. youtube.com, stream.cz apod.).

Upozornění: Uveřejněné příspěvky vyjadřují pouze osobní názor autora, klub se od nich distancuje. Klub si také vyhrazuje právo neuveřejnit jakékoliv vulgární či urážlivé příspěvky. Podmínkou pro uveřejnění článku je také poskytnutí plného jména autora.

18.5.2009
KAPITOLA TŘETÍ

Martin Brix

Než jsme se stačili rozkoukat, sledgehokejové MS uteklo jako voda a je nenávratně v tahu. Osobně se musím přiznat, že mě mile překvapila organizace a velmi dobrá úroveň všech aspektů, které hrály nějakou roli, i když to mohu posoudit jen pohledem nadšeného diváka. Příjemná nevelká hala zimního stadionu v Ostravě poskytla, zdá se, dobrý domov pro akci tohoto typu. Také personál a dobrovolnou veřejnost nutno pochválit za odvedenou práci. Obzvláště povedeným počinem bylo on-line vysílání zápasů na para.tv, pro nás přespolní trpící dlouhou pracovní dobou neocenitelné. Také atmosféra na mnou navštívených utkáních byla výborná. Hlavně ty krabičky šrotu v rukou Jardy Geiera.

Další záležitostí, na kterou jsem byl převelice zvědav, byla práce rozhodčích. Na vlastní oči jsem měl možnost sledovat šest utkání a musím uznat, že to vůbec nebylo zlé. Bohužel jsem neměl možnost vidět naše krajany v akci. Ale umím si představit, že to nebyla taková ostuda, jakou předvádí většinou v lize. Naprosto fantastické finálové utkání plné soubojů, kontaktů, úniků, průniků, nájezdů, zájezdů a bůhvíčeho všeho nechal rozhodčí pěkně běžet. Ostré jako hvizd. Paráda. Nejsilnější sportovní zážitek posledních let.

Nadšení však trochu opadá při vzpomínce na vystoupení našich reprezentantů. Nehledě na největší úspěch našich sledgemanů v historii této báječné hry (za což jim dík). Čekal jsem víc. Nemyslím výsledkově, kdyby někdo před měsícem předpovídal páté místo, považoval bych ho za optimistu. Ovšem herní projev nebyl optimální. V prvním zápase s Kanadou to vypadalo dobře. Góly sice obdržené po hrubých chybách, ale kdo by nechyboval pod tlakem skvěle hrajícího soupeře. Se soupeři podobné výkonnosti jako je ta naše, je však třeba využívat šancí. Slabá střelecká aktivita a malý důraz nás stál lepší umístění. Hlavně bylo na všechno daleko méně času, než mají naši kanonýři v lize. Pokud se v domácí soutěži dostane hráč asi šestkrát do šance a dvě promění, je slušný výkon. V repre se ale do tolika šancí nedostane, je třeba využít každé chyby soupeře, protože těch chyb je zatraceně málo. Ale to bych tady nemusel psát, to ví asi každý. Jediné štěstí, že se povedlo alespoň jedno utkání odehrát podle představ. A to zrovna to nejdůležitější. Korejci asi ještě teď přemýšlí, kde se stala chyba, že jim Češi vypálili rybník.

I od našeho kádru jsem čekal něco jiného. Sestavu bych poskládal trochu jinak. Ale od toho mají myslím hlavního trenéra a ne mě. A mě podobných trenérů byla polovina tribuny. Zklamáním byli hráči v lize naprosto nepřehlédnutelní, kteří podali pouze průměrný (ne-li podprůměrný) výkon. Naopak co mě potěšilo, byli někteří hráči, od kterých se toho naopak tolik nečekalo, nebo se jim prostě jen dařilo víc než jiným. Asi jako nejlepšího zástupce této skupiny musím označit Pavla Kubeše. Best off. Nechtěl by sis zahrát za Olomouc?

Ale dost kritiky. Ať už je můj názor na věc jakýkoliv, faktem je, že se kluci podívají za rok do Kanady. Co já bych za to dal. A s přibývajícími zkušenostmi se snad časem dostaneme do vyššího levelu této hry (Norsko hraje asi o šest levelů výš). Hoši děkujem. Příště zas. Hodně štěstí do dalších bojů. A neberte těchto pár řádků moc vážně. Znáte mě.

P.S.: Taky velký díky a obdiv by měl obdržet Vápno. Až na ty herecký etudy podal naprosto famózní výkon. Určitě nejlepší gólman na šampionátu.

17.3.2009
KAPITOLA DRUHÁ

Martin Brix

Dobrý den, dobrý večer anebo dobrou chuť, pokud právě obědváte. Jak mě asi většina z Vás zná, musí být všem jasné, o čem to dneska bude. Samozřejmě o rozhodčích. Původně jsem zamýšlel sepsat tato slova až po sezóně, ale události dnů nedávno minulých mne přinutily, abych si poplakal hned.

Hned na úvod musím zmínit jeden fakt. A to, že je daleko lepší být hráčem než trenérem (pokud to myslím ve vztahu k sudím). Osobně na lavičce prožívám ukrutná muka, jak při špatné hře svého týmu, tak při každém nesprávném rozhodnutí, které vypustí z píšťalky některý z arbitrů (a to je v letošním roce docela často). Taky díky tomu vedu v tabulce trestných minut Olomouckých Kohoutů (i když teď mě asi předběhl Tomáš Kvoch, sákryš). Ale sám Manitou je mi svědkem, že to nemyslím zle.

Teď trochu zabrousím do historie naší krásné hry. Pryč už jsou ty časy, kdy nám v Prostějově rozhodoval utkání s Kolínem klučina v teplákách. A svou roli sudího zvládal naprosto v pohodě i přes to, že byl sám. A i když se někdy něco nepovedlo, přece jen jsme byli ještě jako sledgemani „v plenkách“. Ale dnes, kdy krájíme šestý ligový krajíc, by mělo být jasno, kdo a co má pískat. Bohužel v tomto stále tápeme.

Já se řídím heslem, co neumím - to nedělám. Trenérská činnost je toho výjimkou. Bohužel se tím neřídí ani naši politici, natož sudí nejen sledge hokejové ligy. Já bych rozhodčího nedělal ani zadarmo, ale ti, co se pro to rozhodli, asi mají předpoklady a taky asi dost odvahy. A pokud ne, tak mají opravdu přehnané sebevědomí.

Smůlu v tomto ohledu mají rozhodčí v Olomouci, jelikož je mám docela často na očích. Ale k nim se dostaneme o pár řádků níže. Za těch pár let, které s Vámi trávím, jsem myslím pochytil pár poznatků a zkušeností. Nevzpomínám si, že by třeba v Kolíně sudí pískal špatně. Určitě i tam si ode mně vyslechli nějaké to slůvko, ale s odstupem času si žádné vážné pochybení nepamatuju. A to stejné můžu říct i na adresu Českých Budějovic (když pominu semifinále 2003/04 a gól 30 vteřin před koncem, na to se nezapomíná), ale v posledních utkáních to nebylo vůbec špatné. Na Spartě si taky zakřičím, ale rozhodčí si drží průměrný výkon. A co bychom za to u nás dali. Slušnou bilanci Karlových Varů ovšem trochu pokazil poslední zápas. Alespoň z mého pohledu. Ať si myslí kdo chce co chce, tři góly domácích neměly platit. Pokud se ke mně dostane záznam, rád se na to podívám. Nicméně tím nechci znehodnotit výkon Žraloků, kteří zaslouženě postoupili a vyhráli by i bez těch branek. Ale aby rozhodčí nepoznal ofsajd a nevěděl, kdy má při icingu zvednout ruku, se mi zdá opravdu zoufalé. Toto beru jako základní znalosti pravidel, které musí všichni rozhodčí ovládat. Jinak se vytočím, a minule jsem se točil až na tribunu. Trochu z odlišné strany beru Zlín. Kdysi vyhlášený rozhodčí Pelant (nevím jak je teď vyhlášený), který dle mého názoru nepískal nijak špatně, se časem pokazil. To, co se pískalo v předminulých dvou letech ve Zlíně, byla katastrofa. Horší než Pelant byl bohužel arogancí sršící Wesley. Statistika našich 70 trestných minut hovoří za vše. Nehledě na to, že se zde rozhodčí nebáli oslovovat hráče pomocí názvů různých pohlavních orgánů apod. Ještě jednou upozorňuji, že se jedná o můj soukromý názor. Naopak pochvalu si ve Zlíně zaslouží dvojice pískající letošní duel obou moravských týmů. Řezníček – Bublák podali opravdu dobrý výkon.

A jsme doma, dámy a pánové. V Olomouci. Myslím, že v letech minulých jsme si nemohli stěžovat. Alespoň si nevzpomínám na nic, co by stálo za pár slov. A tím spíš se nemůžu přestat divit co se stalo... Věřte nebo ne, při pohledu na starší zápisy jsem zjistil, že výborného sudího Radka Pospíšila vystřídal Stanislav Cik. A další pro mě nepochopitelná věc je ta, že se tak stalo již v roce 2006. Tudíž dva roky píská naprosto v klidu... A teď tohle!!! Kluci žraločí asi oprávněně protestovali proti sudím v prvním letošním kole. Osobně si myslím, že se nedal čekat žádný oslnivý výkon od dvou rozhodčích, kteří měli věkový průměr asi 89 let a jejich dresy pamatovaly první světovou. Nicméně na protest mají nárok a já jim v tomto fandím. Je totiž na čase, aby se něco dělo. To co předvádí rozhodčí v Olomouci totiž nemá obdoby. Někdy mám pocit, že Cik píská proti Kohoutům; snad schválně, aby udělal hostům radost, nebo aby se někomu zavděčil a mohl pískat na MS 2009 (no to snad nééé). Z velké části ale píská špatně na obě strany a tím znehodnocuje nejen celé utkání, ale vlastně i celé snažení lidí hrajících nebo podporujících sledge hokej. To, co se stalo v neděli na našem zimním stadionu, by se stávat určitě nemělo, ale bohužel je to jen výsledek celoroční mizérie, kterou tady předvádí pruhovaní bruslaři s píšťalkou. Taky jsme zvažovali různé protesty, ale kdo a kdy by se tím v naší lize zabýval??? A s jakým výsledkem??? Bohužel celá naše liga nese ještě několik nedostatků, na kterých se bude muset pracovat a to nejen v otázce rozhodčích. Ale je to prakticky ještě mladá organizace, u které se na nějakou tu mouchu moc hledět nemusí.

Obrovskou neznámou v tomto směru bude pro mě světový šampionát. Samozřejmě jako fanoušek dorazím na tribunu, ale jedna z věcí, na které se budu soustředit, je právě soudcování. A doufám, že metr, který nastaví mezinárodně zkušení sudí, budou v následující sezóně držet i ti naši domácí. I když dle mého názoru to budou sledovat taky jenom z ochozů. Nechci malovat čerta na zeď, ale naši rozhodčí jsou prostě pozadu a bude trvat asi dost dlouho, než se dostaneme o kousek dopředu, ale nechme se překvapit. Nebo se překvapit nenechejme a pokusme se s tím něco udělat. Pokud totiž nenastane nějaká změna již v organizaci a nasazování rozhodčích, bude zle.

Ale jak tak stále o tom přemýšlím, co bychom chtěli… Jsme ryzí amatéři, v amatérské lize. Tudíž i rozhodčí jsou pouze na amatérské úrovni. Bohužel (pro rozhodčí) chyby hráčů na hřišti jsou často méně viditelné než chyby sudích, ale špatnou přihrávkou lze poškodit maximálně vlastní tým, špatným pískáním můžete naopak poškodit úplně všechny. Nakonec se ale všech zde obviňovaných musím zastat. V mnoha případech se totiž jejich rozhodování na hřišti podobá arbitrům v nejvyšších ligách jak hokeje, tak fotbalu. A to jsou prosím profíci. A kdyby je měl za to vždycky někdo nakopat, tak vězte, že nebylo by na světě žádných rozhodčích. Byli by totiž vyvražděni. Jak to ale nakonec dopadne ukáže pouze čas. A buď to bude v pořádku, nebo si tady o tom zase někdy něco přečtete.

P.S.
Osoby a příběhy zde zveřejněné nejsou smyšlené, jakákoliv podobnost s jinými osobami je přímo vyloučená.

2.3.2009
KAPITOLA PRVNÍ

Martin Brix

Tak je to tady. Kdo by si byl býval pomyslel, že ze mě bude spisovatel. Asi nikdo. A přes spoustu pravopisných chyb a slohových patvarů se do toho pouštím. SLOVO DO PRANICE je rozhodně ta pravá volba pro někoho, kdo nic neumí a navíc o tom píše. Tudíž jsem na správném místě. Nehledě na to, že mám trochu prsty v založení této sekce olomouckého sledge hokejového webu.

A věřte nebo ne, jsem Olomoučák jak poleno, a tudíž budu vyjadřovat svoje pocity právě z tohoto úhlu pohledu. Jedině dobře, že se klub se mnou neztotožňuje a nebere zodpovědnost za žádný z mých příspěvků nebo názorů. Doufám, že i Vy budete brát tyto řádky s nadhledem, jelikož to myslím upřímně a nechtěl bych se někoho dotknout, nebo z něčeho obvinit, házet špínu a plivat na hlavu komukoli. Jsem jen prostý člověk, který má pár minut volného času na to, aby napsal pár slov, která mu na srdci leží.

Především jsme chtěli trochu zvednout kvalitu příspěvků v našem diskusním fóru. Jelikož ten, kdo sem něco napíše, má asi dost inteligence a odvahy (můj případ), že si za svými názory, pokud má nohy stojí, a nestydí se podepsat. Jelikož se nám zde v dobách dávných i současných hromadily vzkazy beze smyslu, většinou podepsané autorem používajícím velice chytrý kód, většinou obsahující nějaké anglické slovo (většinou zvíře) doplněné číslem (např. Elephant 31, opravdu nemám na mysli někoho konkrétního). Pak aby se v tom čert vyznal. Asi se zde literárně ztvárňují bankéři a jiní finančníci, kteří jsou zvyklí používat těchto přístupových kódů k rozličným účtům. Ale samozřejmě se to netýká všech. A těm bych rád poděkoval. I když víte co? Děkuji opravdu všem bez rozdílu, i díky Vám máme nejnavštěvovanější sledge web. Díky Ondro.

A teď k věci. Je velice pravděpodobné, že si tady budu pořád na něco stěžovat a něco kritizovat. Je to už taková moje nátura (a přece my kohouti pořád jenom brečíme…). A můžete hádat, kdo je v kritice mým největším vzorem. Ano je to tak, je jím Jiří Kubíček, ředitel SK Sigma Olomouc a místopředseda ČMFS. Stejně jako on, i já sám s máslem na hlavě budu bojovat za lepší zítřky. Rozhodčí, hráči, nehráči, funkcionáři, fanoušci, nosiči vody, brusiči bruslí i Vy ostatní… Těšte se. Já se naopak budu těšit na příspěvky i Vás ostatních.

Doufám, že se nám tento blog brzo rozroste a naučíme se trochu psát, trochu číst, trochu chápat a naslouchat ostatním. Snad brzy zase něco napíšu. Pro tentokráte se s Vámi loučím.

P.S. stylem amerických filmařů:
Osoby a příběhy zde zveřejněné jsou smyšlené, jakákoliv podobnost se skutečnými osobami je skutečně náhodná. A vážení, pokud se to někomu nelíbilo a bude mě chtít nějak napadnout nebo urazit, tak prosím. Je mi to srdečně jedno.